Moje cesta nejen k psychosomatické medicíně

Jmenuji se Sylvia. Od mala jsem chtěla být doktorkou. Své pacienty v podobě panenek a plyšáků jsem pečlivě obvazovala, lepila jim náplasti na bolístky a poslouchala je fonendoskopem.

Volba školy byla jasná. Medicína mě nesmírně chytla.

Nemohla jsem se dočkat jak všechny vědomosti začnu používat v praxi a budu pomáhat lidem. Nastoupila jsem do práce a začal každodenní kolotoč. Přibyly noční služby, ubývalo odpočinku, čas na koníčky nula, životospráva hrozná. 

Začala jsem pozorovat, že mi otékají nohy kolem kotníků. Přičetla jsem to tomu, že v práci hodně času sedím u počítače nebo běhám po oddělení. "Prostě unavené nohy” říkala jsem si.

Otoky se zhoršovaly a moje nohy vypadaly děsně. Začala jsem se bát. Nechala jsem si udělat různá vyšetření a světe div se - nikde nic! Jsem zdravá!!!??? 

Poslední vyšetření bylo v lymfologické poradně. V době, kdy jsem na něj šla, byly moje nohy relativně normálně vypadající. Pan doktor ze mě dělal tak trochu “blázna”, že "nic oteklého na nohách nevidí a že celulitidu má skoro každá ženská"….No, kvůli celulitidě jsem na vyšetření nešla, že? Byl arogantní a nepříjemný. Naštěstí jsem měla v mobilu fotku mých oteklých nohou a až poté, co jsem mu fotku ukázala, mi uvěřil. 

Následná diagnóza zněla lymfatický otok nejasné etiologie. A co dál? "No víte, nic moc se s tím dělat nedá. Budete k nám chodit na masáže a musíte žít zdravě. Někdy to bude horší, někdy lepší”. Asi také cítíte, že s takovou odpovědí se jen tak člověk nespokojí..

Co to vlastně znamená "žít zdravě"?

Dobře, budu jíst hodně zeleniny a méně tučného… a budu se hýbat...a dál? Nikdo mi nic užitečného neporadil.

Nezbývalo nic jiného než samostudium. Hledala jsem informace z českých i zahraničních zdrojů - Internet, knihy, studovala jsem možnosti léčby lymfatických otoků, absolvovala jsem kurz kineziotapingu a začala jsem se zajímat jak pomocí stravy mohu ovlivnit své tělo. Měla jsem velikou radost z toho, že se dostavovaly první úspěchy mé "samoléčby". 

 Pochopila jsem, jak moc můžeme my sami ovlivnit naše tělo.

Moje cesta pokračovala. Po absolvování odborných stáží jsem složila atestaci     v oboru všeobecné praktické lékařství. Začala jsem pracovat v soukromé ordinaci. Těšila jsem se na to, jak budu mít své pacienty, které budu dobře znát včetně jejich celkové anamnézy. Budu pomocníkem na cestě k jejich zdraví. Můj sen..

Brzy jsem ale narazila na problematicky nastavený systém našeho zdravotnictví. Lidé obcházející všemožně různé specialisty, od každého dostanou nějaký ten lék. Nakonec si k snídani dají jednu hrstku pilulek,               k večeři další. Počítačové systémy nejsou propojeny, a proto se nedá zjistit, co který lékař předepsal. A ne každý člověk si názvy léků pamatuje.

Moje práce se pomalu začala podobat práci detektiva.

"U koho jste byl? A co Vám napsal? A proč? Vy nevíte? A proč jste se nezeptal? Máte nějakou zprávu? A nevadí Vám, že berete 10 různých léků a nevíte na co?"  

Čím dál častěji jsem se bohužel setkávala s tím, že pacienti byli opakovaně vyšetřeni a nakonec se vrátili, že jim stejně nic nepomohlo a potíže mají dál. Nebo jich mají víc - na bolesti dostali lék, na tlak lék, na cukrovku lék, teď je bolí žaludek tak na to mají další lék... Bylo to pro mě frustrující. Říkala jsem si, kde je chyba? 

Narazila jsem často na momenty, kdy si s pacientem nikdo nevěděl rady. A sdělit někomu "já už si s Vámi dál nevím rady" je opravdu něco, co jako lékař říkat nechci a jako pacient slyšet také nechci. 

Na druhou stranu mne dokola navštěvovali někteří pacienti s větou "udělejte se mnou něco". Sami nebyli ochotni pro své zdraví hýbnout ani brvou. Přenechávali zodpovědnost za své zdraví na někom jiném - na zdravotnících. 

Byla jsem z toho všeho depresivní.

Měla jsem pocit, že to neustojím.

Pralo se ve mně to, že chci lidem pomoci, ale nemám žádnou oporu (ať ze strany kolegů, pacientů, systému). Dokonce jsem zvažovala, že medicínu opustím. Nemohu dělat práci napůl. A medicína se napůl podle mne dělat nedá. 

Potřebovala jsem pauzu a odstup. Chtěla jsem si rozmyslet, co dál. Sbalila jsem kufr a vyrazila do světa na poznanou.

Našla jsem si jazykovou školu v Austrálii. Zdokonalila jsem se v angličtině, poznala spoustu zajímavých lidí z celého světa. V Austrálii mne nadchl tamější velmi populární a všudypřítomný zdravý životní styl. Funguje tam velká osvěta ve zdravém stravování, sportu, východní medicíně. Obrovská inspirace! Byla jsem z toho všeho nadšená. Po dokončení školy jsem se vydala do Asie, chtěla jsem vědět víc.

Během cestování po chudých asijských zemích jsem si uvědomila, jak se            v České republice máme skvěle. Máme vše, co potřebujeme. Máme všeho nadbytek. Zapomněli jsme na to, co znamená nedostatek jídla, vody, zdravotní péče. Bereme vše jako samozřejmost. Hledáme problémy tam, kde nejsou.

Ztrácíme zdravý selský rozum.

Viděla jsem však jedno obrovské bohatství asijských zemí. A sice umění využít dostupných přírodních zdrojů k léčbě. Místní lidé znají byliny, koření, ví kterou potravinu či rostlinu použít při bolestech břicha, horečce, zánětu. Ví jak a kdy využít léčebného účinku koupele nebo masáže. Meditují, modlí se, mají bohatý spirituální svět. Své dovednosti si předávají z generace na generaci. 

Proč něco takového nemůže fungovat i u nás? Začaly se mi propojovat střípky mozaiky. Věděla jsem, kudy se chci dál vydat. A věděla jsem, že chci zůstat u medicíny. Jenom ji chci dělat jinak. Tak, aby mě samotnou bavila a abych mohla být svým pacientům, kteří o to mají zájem, nápomocná.

Chtěla jsem se naučit více o fungování lidského těla. Jak nás ovlivňuje svět, ve kterém žijeme? Rodina, do které jsme se narodili? Jak nás ovlivňuje zaměstnání, kam denně docházíme? A co naše strava? Jak tou si můžeme pomoci? Jak můžeme předcházet nemocem? Jak do toho všeho zapojit sílu naší mysli? 

Po načerpání cenných informací a vědomostí jsem se vrátila do Čech plná energie a elánu do dalšího objevování. Měla jsem svůj cíl jasný.

A takto jsem se dostala na novou cestu, která mě dovedla nejen k psychosomatické medicíně.

Absolvovala jsem kurzy psychosomatické medicíny. Navštěvovala jsem vzdělávací semináře na Psychosomatické klinice v Praze. Pokračovala jsem ve studiu východní medicíny.

Byla jsem nadšená z toho, jak mi začínaly různé věci dávat smysl. No a znáte to, jakmile začnete něco objevovat, chcete pokračovat dál. A to jsem typická já 🙂

Ponořila jsem se do světa zdravé výživy, rehabilitace, pohyboterapie, psychohygieny. Poprvé v životě jsem vyzkoušela meditace, jógu, terapii tancem, rodinné konstelace. 

Uznávám celostní způsob léčení.

To znamená, že hledám příčinu potíží a neřeším jen následek.

Znalosti klasické medicíny, anatomie, fyziologie, biochemie a farmakologie považuji za velkou výhodu. Dokážu si díky nim vysvětlit, proč určitá metoda, lék, bylinka, potrava či doplněk stravy funguje a jak. 

Svým klientům radím jak si zlepšit své zdraví kombinací vhodné stravy, pohybu a psychické síly. Jak neřešit své potíže primárně tím, že si vezmou nějakou pilulku.

K léčbě využívám dostupné přírodní zdroje. Snažím se vyhýbat chemikáliím nejen v léčbě, ale i v běžném životě.

Ve své práci nyní vidím smysl.

Motivuji své klienty k tomu, aby měli zájem o své zdraví a rozuměli svému tělu.

Lidské tělo je fantasticky vymyšlený systém, který si dokáže se spoustou problémů sám poradit.

A já Vám mohu pomoci k tomu, aby i v tom Vašem těle vše správně fungovalo. Je důležité dodávat to, co je potřeba a přestat našemu tělu přidělávat zbytečnou práci.

P.S. a moje nohy? No pan doktor měl pravdu v tom, že někdy to bude horší a někdy lepší. Ale já už teď vím, co dělat pro to, aby těch “lepších” dnů bylo maximum. A je!

Neužívám zbytečně léky, nechodím po doktorech a jsem šťastná 🙂

Pojďte se také cítit FIT!

zdravé tělo = zdravá mysl  &  zdravá mysl = zdravé tělo

S láskou Sylvia ♥

 

moje práce je nyní mým koníčkem
každý začátek je těžký....kopečky, klikatice, voda, občas nějaká přeháňka...
chvilka k nadechnutí a zamyšlení - když zkrátka nevím..
i když jsme už na vrcholu tak je před námi stále spousta cestiček - jen vybrat tu pravou
zasloužená minuta odpočinku po zdolání dalšího úseku cesty
baví mne objevovat, nebojím se neznámého
ta cesta je nekonečná a to mě baví
překážky jsou součástí objevování
procházky v lese, šumění listí, vůně dřeva - to je pro mne inspirativní prostředí a zároveň balzám na duši
pravidelný pohyb mi pomáhá k dobré náladě a často mě napadají dobré myšlenky 🙂
v době relaxu ráda přemýšlím, jak se ještě více přiblížit svému snu POMOCI OSTATNÍM NAJÍT TU JEJICH SPRÁVNOU CESTU KE ZDRAVÍ a SPOKOJENOSTI
Každý jsme někde začínali. I cesta je cíl. Tak hurá do toho 🙂
jsem lékařka, která neodděluje tělo a mysl